95 % lidí se v lese neobejde bez mapy v mobilu

Rozhovor o přežití (nejen) v přírodě

Protože co Čech, to turista, tak jsme se po přežití ve městě podívali na to, jak zvládnout přežití právě v přírodě.

A rovnou začneme zostra – jak si v přírodě najít stravu?

Představa lidí, že si nasbírají houby, je mylná. Sice obsahují stopové prvky minerálů, ale člověk se z nich nenají. My na kurzech učíme lidi „pást“ – tedy rozpoznat bylinky a rostliny, které tělu dodají všechny potřebné prvky. Další mýtus se týče masa. Pokud to opravdu neumíte, tak si králíka ani srnu neulovíte. Navíc je pak musíte umět vykuchat.

Jak dlouho vydržím bez jídla a vody?

Bez vody člověk vydrží tři dny. Takže první, co řešit, je právě voda. Hned potom přichází na řadu oheň. Co je ale důležité, člověk na tom musí být psychicky dobře. Protože, když se složíte, nezvládnete nic. Ohněm se člověk ohřeje, upozorní na sebe, převaří vodu. Jídlo je tedy až třetí nejdůležitější po vodě a ohni.

CO DĚLAT, KDYŽ V KRIZOVÉ SITUACI VENKU MÁ ČLOVĚK S SEBOU I DĚTI?

V tomto smyslu děti představují poměrně problém. Jednak potřebují něčím zabavit. Buď musíte mít něco s sebou, nebo vyrobit nějakou hračku na zabavení. Dále pak – veškerý cukr a sladkosti se pak musí dávat bokem pro děti. A když děcko uvidí, že na tom člověk není dobře, tak ono nebude taky. Takže i v náročné situaci člověk před ním musí být v pohodě.

Když v krizi dojde na evakuaci a záchranu, pravidlo je následující. První pomáháme matkám, až potom dětem. Protože matka se o ty děti musí postarat. Jakmile umře matka a máme s sebou děti, tak je problém, že se musíme starat o přežití a ještě navíc o děti. Jinak ještě upřesnění – první zachraňujeme ty osoby, které nekřičí. Říká se, že ti, co křičí, tak mají ještě síly dost.

Existuje nějaké pravidlo pro obranu, ať v přírodě nebo ve městě?

Nejlepší obrana je útěk. Když vidím agresora se zbraní, tak se prvně mám postarat o sebe a svou rodinu. Pak pomáhám ostatním.

Co byste použil na sebeobranu?

To, s čím umím zacházet. Nůž bych laikům nedoporučil. Pokud s ním opravdu neumín, je možné, že dopadnu blbě. Vždycky mám prvně zapnout hlavu. Obrana samozřejmě musí být přiměřená.

Ženy mohou mít třeba obranný sprej nebo paralyzér. Dobrý je elektrický obušek, ale zase – s tím musíte umět. Za improvizovaný obranný prostředek může tady v kavárně posloužit třeba stůl, mísa, láhev… Když nemáte s ničím zkušenosti, tak nejlepší obrana je útěk.

Jak jste zmínil pepřák a paralyzátor. Co si myslíte o zakazování těchto obranných prostředků v EU?

V Anglii nemůžete mít u sebe nůž, v Německu zase nůž otevíratelný jednou rukou. S pepřákem sice v Německu nemůžete chodit po ulici, ale pořád se prodává. Asi ho tedy můžete mít doma. Nevím no, když člověk chce něco spáchat, tak si zbraň stejně opatří. Myslím, že mít zbraň na nutnou sebeobranu je v pořádku.

Zmíním případ music baru ve Francii. Pachatel chodil, přebíjel si a střílel do lidí. Proč i když tam bylo několik policistů, žádný nemohl mít zbraň mimo službu? To by se před 50 – 30 lety nestalo. Dále – proč nikdo nevzal židle a neházel po něm? Pár lidí by se obětovalo, ale místo 100 mrtvých by jich třeba bylo jenom 20. Je to jako stádo ovcí a vlk, vlk se rozběhne a stádo utíká. Kolik jich zabije? 30 – 40? Kdyby se stádo rozběhlo proti vlkovi, tak ten se sice do pár kusů zakousne, ale většina ho rozdupe. To je taková paralela. Málokdo má v sobě statečnost, odvahu, smysl pro sebeobětování.

Jak jsou u nás lidé na první pomoc připraveni?

Většina lidí u sebe nemá záchranné pomůcky a většina lidí neumí první pomoc poskytnout. Co se týče vzdělávání a první pomoci. Ministerstvo vnitra vyhlásilo výzvu pro vzdělávání dětí. Jde o program pro školy. Snaha dobrá, ale reálně jej nikdo nevyužívá, protože si učitelé prostě nevědí rady a nemají zkušenosti.

Jsou nějaké techniky, jak se připravit na krizovou situaci?

Jeden krizový specialista říká, že prvních 10 minut je rozhodujících. Mám se uklidnit a popřemýšlet. Ale tohle může platit, když jsem v lese, ne když na mě někdo střílí. Zopakuju, co už jsem říkal – postarat se první o svou rodinu, pak o ostatní. Na krizovky se nedá až tak úplně připravit. My lidem ukazujeme, co se může stát, a ukazujeme jim z těchto situací východisko. Když si ale člověk udělá řidičák a roky nejezdí, tak je to stejné, jako když se na kurzu naučí rozdělat oheň a roky to nikde neuplatní.

A otázka na závěr bokem – tvůj názor na zrušení povinné vojenské služby?

Myslím, že dva roky někde trčet, nebylo až tak k něčemu. Ale nějaká branná docházka by být měla. Všichni si představují, že kdyby se něco stalo, tak branná povinnost stále existuje. Na výcvik by šli  kluci ve věku 18 až 25 let, pak 25 – 30 let atd. Ale co s chlapci, kteří řeší, jaký pásek si mají vzít k botám, jak si nagelovat vlasy, jaké si vzít tričko. Jak by chránili republiku? To si nedokážu představit. Možná by to zvládly tak ročníky 50 až 60 let. Tihle mladoši se mi na kurzech snadno vzdají. Teď se mi stalo, že mi jeden řekl, že je unavený. Oni chlapi se dnes bojí i myší a pavouků. Ženy jsou tvrdší. To se mi stalo jenom jednou, že by odešla.

Amare, díky za rozhovor!